Tak nám rozkvetly konvalinky! Nějak brzo, ale čemu se divit, v tom posledním bláznivém roce. Na konvalinky mám moc pěknou vzpomínku z dětství. Můj tatínek nebyl žádný dvorný kavalír, ale jedno pravidlo ho drželo řadu let (dokud se mu manželství nepochrulo tak, že jednou prostě zvedl kotvy a opustil manželku, dceru i starého kocoura). Mamince nosíval první jarní květy. Pravidelně do naší domácnosti zavítaly po kytičce sněženky, fialky a konvalinky, které jsem měla nejraději, protože tak krásně voněly. Však se také těm bílým zvonečkům na tenkém stvolu celým jménem říká konvalinka vonná! Na celém světě roste jen ve třech druzích, pokud nepočítáme zahradní odrůdy. Vedle toho, že krásně voní, má ještě tu smůlu, že je to léčivka. Proto jí lidé v přírodě bezmála vyhubili. Přesto jí ale tu a tam dodnes objevíte v lese. Nejsem si přesně jistá, zda je chráněná či ne, ale přesto ji raději netrhejte, abyste nepoškodili její oddenky! Zdůvodněte si svojí šetrnost třeba tím, že divoce rostoucí konvalinka má kvítky mnohem menší než ta zahradní a že se vám tudíž vůbec nelíbí!

Prvosenka vyšší je rostlinka, kterou v tuto dobu můžete potkat leckdes. Obecně se uvádí, že roste na vlhkých podhorských a horských lukách a někdy i v hájích. Já se mohu pochlubit tím, že tato zdánlivě křehká a jemná květinka kvete u nás na zahradě přímo za chalupou. A proč o ní mluvím jako o křehlé pouze zdánlivě? Primula elatior, jak zní její latinský název, je totiž ve skutečnosti vytrvalá, v příhodném místě se rozmnožuje skoro stejně úporně jako třeba pampeliška a jestliže jí na trávníku zarovnáte sekačkou, můžete vzít na to jed, že během několika dnů vyraří z široké přízemní růžice další lodyha plná sladce nažloutlých medových kvítků. Prvosenka je léčivka, z jejích oddenků se připravuje odvar pro lepší odkašlávání a já bych si je dokonce mohla nasušit, protože ta na zahradě je vlastně domácky pěstovaná prvosenka. Byliny nalezené v přírodě jsou totiž chráněné. Utrhnout květ si můžete, ne ale sbírat oddenky a tím volně rostoucí petrklíče decimovat! Nu, já to nedělám ani těm zahradním. Bují, rostou, rozmnožují se a kvetou a já jejich kvítky utrhnu maximálně jen do malé vázičky. Ani ty nesuším na čaj, který má podobné účinky jako odvar z oddenků. Ale co, stejně je méně účinný!

Alergici si nejvíc přijsou na své hned na jaře, když začnou rašit první stromy. Takové břízy a vrby, ty dovedou potrápit! Další natřesk potíží nastává, když začnou kvést trávy. Výraz "senná rýma" se používal už v dobách, kdy o nějaké alergii člověk ještě nic nevěděl. Už tehdy si ale lékaři povšimli, že někteří lidé při styku se schnoucí travou a suchým senem mají velké potíže. Nu a jiní mají potíže i s tou čerstvou távou, když začne kvést! Na trávu tudíž zanevřou a to je nespravedlivé, protože trávy jsou jednak velmi půvabné a také mají velmi pěkná česká jména. Prostě, není tráva jako tráva. Taková lipnice se liší od ostřice, jílek vytrvalý zaostává za statnou srhou, třeslice se třese a bojínek luční se bojí, že si ho lidé spletou s psárkou, které se nesmírně podobá. Jedině ječmen myší si dělá houby z toho, že není k ničemu, na rozdíl od ječmene dvořadého, což je užitečná obilnina. Inu, je nafoukaný a drzý jako myš! Nevím, jestli bika ladní je zrovna ladná, ale třebaže také vypadá jako tráva, trávou není. Patří mezi sítinolisté. Na mezích a lukách ji nenajdete, pouze na lesních mátinách a v hájích. Kvete v březnu, je-li teplo, tak dokonce už v únoru. A i když trávou není, její květ půsoví na některé lidi také dráždivě. Alergici, třeste se!