Když se řekne "bukvice", každý si zaručeně představí poldnici stromu buku. "Funí, jako když jde prase z bukvic," říká se a míní se tím, že prase funí, protože je spokojené a bukvicemi přežrané. Že by se prase mohlo přežrat rostliny? Správně, to ne! Ale přesto existuje rostlina, která se jmenuje bukvice lékařská (Betonica officinalis). Patří mezi hluchavkovité a dřív se počítala mezi čistce, také se jí říkalo čistec lékařský. Moderní botanika ale vyřadila bukvici z čistců jako samostatný rod. A to není od věci, třebaže čistců je v našich krajích devět druhů a bukvice je jen jedna. Její kořen má odporně hořkou chuť, přesto se ale velice využíval ve středověkém léčitelství, odtud ten dnešní název. I když Plinius tvrdí, že dříve se jmenovala Vettonica podle národa Vettonů, který sídlil pod Pyrenejemi. Kdoví. Její zázračným vlastnostem se ještě ještě v dobách poměrně nedávných přikládala veliká váha, existuje například italské pořekadlo "prodej kabát a kup si bukvici", tak prý je důležitá. Mo a jak ji poznáte? Listy má trochu jako kopřiva hluchavka, květy růžovo červené barvy rostou na vysoké lodyze v lichoklasu, jak se říká klasnatému květenství. A zvláštní znamení - najdete ji nejspíš na suché stráni nebo lesním palouku, taková místečka přímo zbožňuje.