Jestlipak víte, nač se těším? Nebudu se dělat tajemná, netěším se na to, až podědím mnoho milionů a začnu si žít jako královna ze Sáby, protože je mi jasné, že se něco takového nemůže nikdy stát. Netěším se ani na dovolenou, protože ta moje naplánovaná je ještě daleko. Jelikož jsme právě uprostřed zimy, stačí mi ke štěstí těšit se na to, až poprvé v této sezóně uvidím rozkvetlý podběl obecný. Vybavuje se vám, o které rostlince to teď mluvím? Je taková nenápadná, není ani moc krásná a do kytice byste si ji rozhodně nesvázali, ale přece jen srdce potěší, protože je to jedna z prvních, kterou můžete objevit rozkvetlou na sotva roztálé hlinité stráni. Žlutými očky mrká do světa a láká první jarní hmyzí hladovce: "Tady jsem, plná mízy a pylu, pojďte ke mně na panáka!" Člověk podběl také využívá, sbírá jeho žluťoučké květy a suší je, aby z nich později vařil čaje proti nachlazení a chrapotu. Podbělu to nevadí. Kvete hojně a brzo dozrává. Jako první má svá zralá semena v době, kdy ostatní květiny ještě spí a je připraven k rozmnožování. Pokud jeho semínko padne do sucha, zajde. Ale jestli je vítr odnese na vlhké místo, uchytí se a do podzimka je z něj nová rostlina.