Hvězdnicovitých neboli složnokvětých rostlin existuje na světě kolem čtrnácti tisíc druhů. Vedle toho je skoro zázrak, že u nás jich roste "pouze" kolem čtyř stovek. Rostou na sušších místech i ve vlhku, dobře se jim daří dokonce i v parnu nebo naopak v chladnu. Složnokvěté se jim říká proto, že jejich květ ve skutečnosti není jediným kvítkem, ale je složen ze spousty drobných kvítků a tomu celému se říká úbor. Mezi složnokvěté patří například jestřábník nebo heřmánek, já mám nejraději modrou čekanku. Vlastně nevím proč, do kytice se nehodí, na zahradě nepotěší, její silný stvol nejde pořádně utrhnout a když bych ji chtěla odstranit z nějakého nevhodného místa na zahradě, většinou se její kořen přetrhne a ona vesele pokračuje v růstu dál. Nicméně, mám ji ráda odmalička. Možná proto, že tatínek přirovnával její kulaté květy k mým očím. Latinsky se čekanka nazývá Cichorium intybus, mezi lidovými názvy objevíte například koření svatého Petra nebo podražník. A také se jí někde říká cikorie, což není od věci. Z pěstované čekanky se totiž vyráběla cikorka a kdo to neví, tomu říkám, že to byla kdysi náhražka kávy. Pravá káva kdysi platila za nesmírný luxus, každý si jí nemohl dovolit. Chudí lidé tedy připravovali kávu z cikorky nebo jí do pravé kávy alespoň podstatnou část přidávali. Podotýkám, že tato čekanka nemá nic společného s čekankovými puky, které můžete někdy potkat v prodejnách se zeleninou. To by se ta modrooká čekanka musela ztrhat, než by vyprodukovala taková poupata! Zato její listy jsou léčivé, obsahují velmi užitečný inulin. Ovšem pozor - pouze listy divoce rostoucích rostlin, ty pěstované se hodí opravdu jen na cikorku! Čekanky můžete najít od Habeše až po Bajkal, tu naši dokonce i v severní Africe. Někde má místo modré barvy květy bílé nebo růžové.