Tak nám rozkvetly konvalinky! Nějak brzo, ale čemu se divit, v tom posledním bláznivém roce. Na konvalinky mám moc pěknou vzpomínku z dětství. Můj tatínek nebyl žádný dvorný kavalír, ale jedno pravidlo ho drželo řadu let (dokud se mu manželství nepochrulo tak, že jednou prostě zvedl kotvy a opustil manželku, dceru i starého kocoura). Mamince nosíval první jarní květy. Pravidelně do naší domácnosti zavítaly po kytičce sněženky, fialky a konvalinky, které jsem měla nejraději, protože tak krásně voněly. Však se také těm bílým zvonečkům na tenkém stvolu celým jménem říká konvalinka vonná! Na celém světě roste jen ve třech druzích, pokud nepočítáme zahradní odrůdy. Vedle toho, že krásně voní, má ještě tu smůlu, že je to léčivka. Proto jí lidé v přírodě bezmála vyhubili. Přesto jí ale tu a tam dodnes objevíte v lese. Nejsem si přesně jistá, zda je chráněná či ne, ale přesto ji raději netrhejte, abyste nepoškodili její oddenky! Zdůvodněte si svojí šetrnost třeba tím, že divoce rostoucí konvalinka má kvítky mnohem menší než ta zahradní a že se vám tudíž vůbec nelíbí!