Kozlík lékařský - valeriana officinalis! Kolik lidí ze sta si vybaví, jak vlastně tato rostlina vypadá? Ale chtěla bych se vsadit, že většina si ihned uvědomí, že má něco společného s valeriánskými kapkami. Dnes, v přemíře léků, nejsou už ty kapky tolik populární, ale ještě v časech našich prababiček si jimi dámy léčily lehkou neurózu. Ano, kyselina valerová se získává právě z kozlíku lékařského a to z jeho kořene. Proto, i když je kozlík trvalka, ke sběru kořene je nutné ho pěstovat uměle. Kořen krom kyseliny valerové obsahuje ještě i jiné léčivé prvky, údajně je jich celkem devět. Ne nadarmo se kdysi kozlík používal i při zahánění ďábla, tak se věřilo jeho mocným účinkům. Podivná vůně kyseliny valerové nesmírně přitahuje kočky. Dokonce se tvrdí, že když chcete kočku naučit, aby chodila do kálecí misky, stačí do ní pro začátek stříknout trochu valeriánských kapek a máte vystaráno. Pod názvem kozlík lékařský se ve farmakologii rozumějí čtyři mírně odlišné druhy, které i složení silic léčivé drogy mívají maličko odlišné, to ale pranic nevadí. Čerstvý kořen obsahuje až třikrát víc léčivých látek než kořen usušený. V lidovém léčitelství se kozlík dodnes používá k příparvě čajům pro spaní a proti bolestem hlavy, v lékárnách byste bez jeho existence nenalezli například uklidňující sirup Passit.