Libeček, to je koření, bez kterého si někdo nedokáže představit obyčejnou bramboračku, někteří jej sypou jen tak na vařené brambory a ti skalní jej musí mít skoro ve všech pokrmech, počínaje polévkami a konče saláty. Libeček je kořením našich prababiček a třebaže mně zrovna libě nevoní a proto jej nepoužívám, musím uznat, že jsem v menšině. Libeček je vytrvalá bylina z čeledi měříkovitých, dokáže vyrůst až do dvou metrů a je vedle toho také náležitě rozložitý. Listy nemá příliš dekorativní, připomínají řapíkatý celer a ani od květu nemůžete nic chtít, taková bolehlavovitě rozložená palice a ještě navíc k tomu světlounce zelená! Libeček si ovšem může dovolit krásou zrovna neoplývat, protože vedle toho, že se jeho nať přidává s oblibou do jídla, je i velice užitečný z lékažského hlediska. Působí močopudně, při nechutenství, průduškových zánětech, dokonce se podle starých léčebných metod doporučuje i při celkové slabosti. A právě tak se dá využít ke koupelím při různých kožních zánětech. Ve všech těchto případech se ale používá libečkový kořen, popřípadě s malým množstvím přidané nati. Takže tu nať, vážení, tu si opravdu schovejte hlavně do jídla. Je zdravá, tak na mě nehleďte, že mi nejede!