To jsem se nadlouho odmlčela! Asi proto, že mne to nenutí mluvit o květinách, když jich kolem vidíme tolik denně rozkvétat! Při čtení Pohádky máje mne ale najednou trkla věta, že Helenka údajně pšstovala ve své zahrádce mezi spoustou květin také kolokázii. Co to je, jak ta kytka vypadá, začalo mne zajímat i popídila jsem se. No, z popisu jsem moc moudrá nebyla, i když prý nadzemní část této rostliny je natolik efektní, že se skutečně dodnes pěstuje v zahradách pro parádu. Zvláštní ale je, že kolokázie (Colocasia), je také jedlá, totiž její hlíza, která údajně dovede dorůst značných rozměrů. Za syrova je mírně jedovatá, ale podušená nebo povařená se prý hodí jako příloha. Inu, jen jestli to není tím, že lidé zbaští skoro všechno! Vzpomínám si na jednu známou, který dostala nějaké vzácné cibulky tulipánů. Ohromnmě se těšila, jak si je zasadí, v den D je připravila na stůl, ale sousedka ji odvolala mezi dveřa na jakousi veledůležitou poradu a než se žena vrátila, manžel dusil v kastrolu směs na guláš a ještě se vychloubal, jak se vyzná v domácnosti a jak pěkně manželku zastoupil. Místo cibule použil ten ňouma samozřejmě ony vzásné cibulky tulipánové. No, co se dalo dělat, guláš dovařili a snědli, byl prý výborný!

Hlaváček jarní (Adonis vernalis) pochází z čeledi pryskyřníkovitých. Neřekli byste to, při jeho křehké kráse, takovému blatouchu bahennímu, jemuž se přezdívá (a docela právem) mastný knedlík, se nepodobá ani trochu! Možná proto zní jeho latinské jméno Adonis, tak se podle pověsti jmenoval mladík, který slynul velikou krásou. Hlaváček jarní ale za tuto svojí spanilost draze platí. V přírodě ho lidé bezmála vyhubili. A to nemluvím o tom, že vedle krásy je ještě ke všemu i léčivý. Tato vytrvalá bylina má zkrátka opravdu co do sebe! K lékařským účelům jej ale
v přírodě nenasbíráte, je už léta chráněný a sběr jeho drogy je zakázán, posloužit si můžete leda ze speciálně pěstovaných rostlin. Tím ale neprohloupíte, protože hlaváček zároveň velice zdobí zahrady i sklaky, snadno si tedy můžete jeho trsy vypěstovat. Rostlina sice snese značné sucho, ale pokud chcete sklízet její části pro léčebné účely, zalévat musíte, jinak zůstanou rostliny nízké. Také musíte plít a kypřit. Z rostliny se sbírá selá nať v době květu, čili v dubnu a květnu. Rostliny se zásadně nevytrhávají, aby se nepoškodila jejich podzemní část! Nejjednodušší je odseknout požadovanou část srpem nebo odstřihnout. Samozřejmě, spodní šupinaté části se před sušením odstraní. Výtažky z hlaváčku se ve farmaceutickém průmyslu používají k výrobě léků na povzbuzení srdce, podobně, jako poslouží například je tomu například s náprstníkem. Oproti němu je hlaváček dokonce vhodnější, jeho látky se v lidském těle nehromadí a dokonce navíc působí močopudně a celkově zklidňují organizmus! Rozumí se ale, že babský vývar si doma připravovat nemůžete, před tím důrazně varuji! Pokud hovořím o hlaváčku jarním jako o zdroji léčebně využitelných látek, mám na mysli, že člověk může rostliny akorát tak vypěstovat, usušit a odevzdat v příslušné sběrně, podomácku jejich využitelnost zůstává pouze v oblasti okrasné!!!