Kdysi jsme bydleli naproti zahradnictví, což mělo tu výhodu, že jsme měli nejen stálý přísun čerstvé zeleniny, ale i květin. Baculatá paní pěstovala celé roky beze změny pouze karafiáty, hledíky a astry. Celé mé dětství stávala na stole váza s hledíky či s astrami, "protože udělají stejnou parádu, ale jsou cenově výhodnější," jak tvrdila jemně moje maminka. Ona výhodnost spočívala v tom, že dostačující kytička aster či hledíků stála na začátku těch časů tři koruny, když paní zahradnici začal dospívat syn a ona podražila na papírovou pětikačku, maminka hubovala, že ta ženská už neví, co za to chtít. No a karafiáty, ty stály dvě koruny za kus. Já milovala kytice aster i hledíků stejnou měrou - a pro obě ty květiny mi zůstalo v srdci slabé místečko dodnes. Hledíky pěstuji, nevím proč mi vycházejí jako letničky, když jsem se kdesi dočetla, že se jedná o rostliny vytrvalé. Dostaly se k nám ze Středozemí a z části Severní Ameriky. Podle výšky se hledíky dělí do čtyř skupin, já osobně považuji za nejvýhodnější skupinu nanum, která dorůstá výšky mezi 40 - 60 centimetry a je rozvětvená, vhodná jak na záhony tak k řezu. A ještě nakonec - moje maminka, nevím proč, říkala vždycky hledíkům kohoutky. A slovenský výraz je ještě roztomilejší a navíc výstižnější. Naši bývalí bratia jim říkají papulky, což bych volně přeložila jako pusinky nebop tlamičky.