Kuklík městský - to je rostlina, kterou přímo nenávidím! Chci pevně věřit, že Pánbůh nebyl doma, když se kuklík ze všech zbytků a odpadků flóry zrodil sám od sebe někde na smetišti. Škoda, ani ten přídomek "městský" není moc výstižný, kuklík totiž otravuje úplně všude! Někde jsem četla, že jeho oddenek voní po hřebíčku a kdysi jím snad dokonce vzácný pravý hřebíček nahrazovali. Přiznám se, že nevím, co je na tom pravdy, nikdy jsem oddenek kuklíku neočichávala - když už jsem měla to štěstí a nějakým nestandardním nástrojem jako je ulomený nůž či tupá škrabka na brambory jsem jeho houževnaté kořeny vyrvala ze země. Kuklík mi vždycky připomíná ten cynický vtip o tchýni, která visí z balkónu a pozorovatel přitom praví:"Že se ale drží, mrcha, co?" Kuklík se také ze všech sil drží. A samozřejmě, úplně nejraději na místech, kde nemá co dělat - pod obrytými stromky a na záhonech. Zkuste jejich údržbu na pár týdnů zanedbat a najdete v těch místech nízké růžice kuklíku jako vyšité! A když si nenajdete čas a nezdecimujete je okamžitě, brzo z nich vyčouhne lomený stvol s dalšími listy a nakonec jeden či více žlutých pěticípích kvítků. A když ani pak nevezmete tuhle hrozbu vážně a necháte je odkvést, vytvoří kuklík na místě každého kvítku chlupatou nečesanou palici, která v sobě ukrývá semena. Zkuste projít takovou zanedbanou zahradou, kde se vyskytuje kuklík a zaručeně si na sukni či nohavici kalhot přinesete domů ochmýřená kuklíková semínka. Vyklepete je kamsi do trávy - a ó, všemocná přírodo! Příští rok se divíte, kde se na tom místě vzal ten sakramentský plevel kuklík, alias Geum urbanum. A tomu se také říká koloběh života!