Čičorka pestrá je další z divoce rostloucích květinek, kterou mám moc ráda. Škoda, že k ní stvořitel byl moc macešský a nadělil krásným složeným kvítkům ve spoustě fialových odstínů tak pokroucenou lodyhu, že se nehodí do vázy. Ale možná právě to byl úmysl a projev zvláštní přízně, možná ten Všehomír vytušil, že jednou povstanou na této planetě šílenci, kteří nebudou přírodu obdivovat pod modrým nebem, ale budou si z ní chtít odnášet domů a květenu cpát do váz, mnohdy dokonce pořádně nevkusných. Samozřejmě, to je hodně nadnesené, každou květinu jde nějak naaranžovat do kytice, ale do té typické luční všehochutě se čičorka nehodí. Coronilla varia, jak se jí říká po latinsku, neroste ovšem jen na mezi - dovede proniknout i do nepříliš udržovaných zahrad. Když jsme skoro před třiceti léty koupili chalupu, na místě jediného a navíc úplně zanedbaného záhonku bujela velmi vesele! Tenkrát mne ale nepotěšila a v rámci civilizování záhonu jsem ji nemilosrdně hubila. Trvalo řadu let, než ze záhonu zmizela. Později jsem si v jedné knize přečetla, že mívá kořeny hluboké až dva metry! Potvůrka, vypadá tak křehká, ale je dobře vybavená na přežití. A to nejen jedním způsobem! Na louce je bezpečná před krávami - obsahuje v sobě malé množství jedu, což krávy vycítí a vyhnou se jí. Čičorka patří k motýlokvětým, čili bobovitým, má tedy velice rozvětvené příbuzenstvo, od hrachoru po jetel. Lidově se jí říká vlčí hrách. Někomu se ten název plete s vlčím bobem, ale opravdu se jedná o jinou rostlinku - i když zmíněný vlčí bob je také jedním z jejích bratránků.