Kdo by si představoval, že pomněnka je vždycky jen modrá, velice by se mýlil. Zaprvé i těch modrých existuje docela dost odstínů, zadruhé já mám na zahradě například odrůdu, která kvete bíle. Je to vděčná rostlinka, kvete mi v polostínu u jezírka už od konce dubna do konce května. Pomněnka se ale běžně vysazuje i na obruby záhonů a snese také pěstování v hrnku. Nejraději ovšem mám tu potvůrku z rodu drsnolistých neboli brutnákovitých, kterou najdeme divoce v přírodě kvést někde kolem potůčků. Je to pomněnka bahenní (Myosotis palustris), která tam mrká mezi ostatní zelení sytě modrými kukadly. Ne nadarmo ji lidové názvosloví dává často jména, která mají něco společného se zrakem - třeba rybí očko, pánbíčkova očička nebo velmi pěkně okotěšinka. No, méně pěkně také žabí vočka nebo vraní očko, br! Ale také hezká jména pro ni jsou zuzanka, vzpomínáček, kašička, myší ouško nebo andělíčky. Snad nejvíc rozšířený je ale název nezabudka, tak říkávala pomněnkám ještě moje babička. Ty divoce kvetoucí nikdy netrhám, ale zahradní mi někdy poslouží jako doplněk kytičky, kterou dávám na stůl. Stačí do úzké vázičky jeden tulipán a stvol kvetoucí pomněnky, který dole zbavím mohutných listů - a hned to vypadá dobře!