Měsíček neboli calendula. Pěstuje se snadno, semena stačí v dubnu vysít do špetek asi 30 cm. od sebe, nejlépe na slunce. Ale je nenáročný, dá se pěstovat i na sebemenším záhonku a dokonce i ve větších nádobách někde na balkóně. Jeho květy bývají žluté až sytě meruňkové, často se stává, že se barvy střídají i na jedné rostlině. Je hustě olistěný, listy jsou maličko chlupaté a lepkavé. Je pravda, že proto se na měsíček často vrhají mšice a také jeho specifický pach nemusí každého hned okouzlit, ale má také své velké přednosti. Na záhonech trsy měsíčků v kombinaci s nízkými rostlinami, například s modrými lobelkami, vysloveně zdobí. Plnokvěté odrůdy oživí ve váze jakoukoli kytici. Navíc se z květů vyrábí měsíčková mast, která má uklidňující a hojivé účinky. Nepředpokládám, že právě tu by si někdo začal připravovat podomácku, když se dá dnes koupit v každé lékárně, ale stejné účinky má odvar z květů, který lze při nečisté pleti použít na obklad obličeje nebo celkově do koupele. Prostě, ony ty naše prababičky moc dobře věděly, proč měsíček (netík), nescházel snad na žádné z jejich mrňavoučkých předzahrádek.