Jestlipak víte, co jsou to slzičky panny Marie? No ano, mluvím o kytičce! Tak jí vždycky nazývala moje prababička a já nevědala, o kterou jde, protože babí mi nemohla tu květinku názorně ukázat, poblíž prý nikde neroste... Až když jsem dostala ku vzdělání tlustou knihu ROSTLINY s kresbami Karla Svolinského a s průvodním slovem od Jaroslava Petrboka, přišla jsem na to, že musela myslet hvozdík - hezoučkou křehkou květinku, připomínající miniaturní karafiátek. V přírodě jsem se s ní setkala jen několikrát, v nevelkých trsech na mezi. Poprvé jsem podlehla dětskému ničitelskému pudu a barbarsky jsem z trsu oškubala všechno kvetoucí do malé kytičky, ve váze to vydrželo docela dlouho. Příště už jsem nemohla, najednou mně vzala za srdíčko křehká hrdá krása té malé rostlinky, její důmyslně kolínkatý stvol, šedavé, dospod zkroucené lístky i malý, dokonalý květ. Možná jsem tenkrát začala chápat, že lidová fatazie nezná mezí. Podle jedné pověsti prý kdysi Kristova matka sejmula z kříže tělo svého umučeného syna a přitom tak zoufale plakala, že božskou mocí z každé její krvavé slzy vyrostl v jejích stopách jeden kvítek...