Konečně začíná jaro podle přírody a ne podle kalendáře, měla bych se tedy tématicky zmínit o sněženkách, bledulkách či maximálně zabrousit na petrklíče. Ale já si s rozesmátým sluncem připomněla trávník žlutých květů a na mysl mi vhuply pampelišky. Jako malá jsem je úplně zbožňovala pro jejich načechranou krásu a pletla jsem si z nich věnečky do vlasů. V dospělosti jsem začala oceňovat jejich mladé lístky do salátu a květy na pampeliškový med. Ne, nevadí mi, když se nám nacpou u domu na trávník, ale čert mně může vzít, když propaseme chvíli vhodnou k posekání, žluté květy odkvetou a všude kolem lítá pampeliškové chmýří. Jednak mi to připomíná podzim, vlákna babího léta a potom - kdo to má všude uklízet!