Tuhle jsem si někde přečetla, že puškvorec nejčastěji roste na bahnitých březích stojatých nebo mírně tekoucích vod. Snad. Já jsem se s puškvorcem seznámila u babičky v Jizerských horách , v lese tam pod omšelou skálou vyvěral ledový bystrý potok a jeden jeho úsek byl puškvorce plný. Babička si tam chodila pro jeho kořeny s košíčkem najisto jako do zásobárny. Doma je nakládala do cukru a plnou zastíněnou sklenici měla vždycky v kuchyni na poličce. Každému nutila kousek při žaludečních potížích a musím uznat, že často to skutečně pomohlo. Babička říkala, že kdysi prý také puškvorec nakládala do lihu a vyráběla z něj likér, ale brzo s tím přestala, protože ten mezulán (tím mínila mého zesnulého dědečka), pokaždé všechno hned vychlandil.