"Pán pán pán - tulipán", prozpěvovala mi babička kdysi. Sama si na tulipány moc nepotrpěla, v její horské domácnosti napřed louky před jejím skrčeným domečkem vykvétaly divokými narcisy a později to byly obrovské kopretiny, modré zvonky a pod kamennými "hrobkami" vzácně i zlatohlavé lilie. Já mám pro tulipány slabost a když jsem se domohla vlastního domu - bohužel jen rekreační chalupy - hned první rok jsem nakoupila baculatých cibulek "neúrekom", jak by pravili naši tehdejší bratia Slováci - a nacpala jsem je bez ladu a skladu snad na všechny záhony. Tulipány se snažily a kvetly ve skupinkách ostošet, tu žluté, růžové, purpurové či papuškovité... Po čase se mi ale všechno vymklo z rukou, snad včeličky a příroda zapracovaly. Dnes na jaře vstoupím na zahradu - a všude kolem sebe vidím jednotně oranžové tulipány se žlutým žíháním. No nic, když pár květů seříznu hodně šikmo a dám je do starého pivního džbánu s bílou polevou, zdobí v kuchyni právě tak jako ty dřívější v mnoha odstínech