Světlík lékařský jako název rostliny asi v posledních létech dost vstoupil do lidského povědomí, od té doby, co se lékařská věda zase v hojné míře přiklání k bylinným výtažkům. Světlíková mast nebo gel, to je dobré na unavené oči. Jak ale světlík vypadá, to asi tuší jen málokdo, pokud si jeho obrázek nevyhledá někde v knize nebo na internetu. Já se se světlíkem seznámila úplně obráceně. Když se o prázdninách na louce u mé krkonošské babičky včas posekalo a shrabalo, objevila se v trávě nizoučká rozvětvená rostlina s motýlovitě rozkřídlenými bílými kvítky. Každý kvítek měl uprostřed jakoby rozevřenou žlutou sametovou tlamičku a v ní dva černé stíny jako zlomyslné zoubky. Hned jsem s tím zázrakem pospíchala domů a začala hledat v nové tlusté knize o co jde, až jsem vítězně vykřikla:"To je světlík!" Kniha navíc tvrdila, že světlík lékařský (Euphrasia rostkoviana Hayne) patří do čeledi krtičníkovitých, že celá čeleď dostala jméno od krtičníku a to asi proto, že jím lidé kdysi léčili takzvané krtice, po dnešním tuberkulózu krčních žláz neboli skrofulózu. Moje babička nebyla žádná vědma, ale jako snad každá vesnická babka, o rostlinách měla docela slušné znalosti. "Ambrožka," řekla rozhodně, když mi mrkla přes rameno. "Někdy tomu řikaj bradavník," dodala. "Ty, ďouče, nemuselo by ses tolik flákať, sbírej kvítka a suš!" Nepotřebovala jsem překlad do češtiny, jen jsem se zeptala, k čemu. "Na voči." zněla stručná odpověď, babička časem nikdy neplýtvala. Protože jsem ji měla ráda, snažila jsem se. Byla to ale úmorná dřina, klečet na kolenou a do dlaně kvítek po kvítku otrhávat to malé rozkřídlené nic . Kolena jsem měla pravidelně zelená a celá otlačená a na sušícím sítu mnoho nepřibývalo. Je ale pravda, že v zimě mi trocha světlíkového odvaru přišla často vhod. A je také pravda, že dnes mi přijde mnohem víc vhod, že si bez toho lezení po kolenou mohu koupit chladivý světlíkový gel v lékárně.