Skoro na každém poli roste dodnes mezi obilím křehká květinka s fialovými kvítky - ostrožka stračka. Jako děti jsme ji trhaly a vkládaly do kytic kopretin. Jí hodně podobný - jako by to byla ostrožka nějakým čarodějem tak třikrát zvětšená - je orlíček planý (Aquilegia vulgaris). U babičky v Krkonoších rostl na jedné louce pod lesem velmi hojně. Přirom už tenkrát jsem si o něm vyhledala v knize údaj, že roste po celé severní polokouli, v Americe i v Asii asi v padesáti druzích, ale u nás se vyskytuje jen tenhle jeden druh a to ještě dost vzácně! Jak je to s ním v přírodě dnes netuším, patrně už je vyhuben, jako tolik ostatních rostlin. Zato lidé od té doby z původního divokého orlíčku vypěstovali spoustu zahradních odrůd, které mají mnohem větší květy a dokonce i různé barvy, znám například bílou, růžovou nebo různé odstíny purpurové. Jedno ale mají všechny společné s tím divokým zakladatelem - v lékařství ani v léčitelství by se neuplatnily, jsou výlučně na okrasu. Tomu divokému se lidově říká také cvrček, kohoutek nebo vorlíček a nevím proč, někde dokonce třasáček.