Zemědým lékařský je rostlinka, která mně osobně velmi leze na nervy. Patří mezi makovité, ač se máku pranic nepodobá. Vypadá skoro jako dymnivka, ovšem hodně podvyživená, jen takový odraz, pára nad hrncem. Proč se mu říká "lékařský" suď bůh, nikde jsem se neodčetla, že by byl něčím užitečný. Ale u nás na zahradě se naparuje, jako by byl jedinou kytkou na celém světě! Nejraději má obryté mísy okolo ovocných stromů. Pěkně si počká, až je rycími vidlemi uvedu do toho správného stavu a potom si v nakypřené půdě vyraší dobře na půl metru. Jeho hlavní název chápu, skutečně vypadá, jako dýmem očouzený, takový zamořený. Pobledlé, šedozelené lístečky a droboučké, narůžovělé kvítky v latě řídko nad sebou, jako by se na víc nedokázal zmoci. Velebná přírodo, že ten ale klame tělem! Latinsky se mu říká Fumaria officinalis, ale lidový název je mnohem výstižnější, často se mu říká zemská pára. Ale někde také planá routa nebo polní routa. Což o to, kdyby zůstal na okraji polí a v lukách, nic bych proti němu neměla, ale v zahradě ho nechci a soustavně ho vytěsňuji. Naštěstí i při své křehkosti mu nadzemní části narůstají hodně košatě a kořeny má slabé a mělké, není těžké jej v nežádoucích oblastech zdecimovat. Stejně tam příští rok naroste zase, hajzlík jeden!