Jako malá holka jsem jezdila na prázdniny do hor, k babičce do chalupy. Babička byla stará a moudrá, žádná venkovská čarodějka, ale své znala. Mnoho běžných neduhů léčila místo klasickými léky bylinkami. Jednu rostlinu mělo v obzvláštní oblibě, říkala jí kolosáč. Mámu trápil žlučník, dostala odvar z kolosáče. Dědeček s chronickým zánětem močových cest dostával odvar denně, i když vrčel, že víc mu chutná pivo a vyhojilo by ho stejně tak. (Babička logicky prohlásila, že pivo je ale třeba z hubeného důchodu kupovat, zatímco kolosáč si nasbírá a nasuší zadarmo a tak měl děda s pivem krom neděle smůlu). Když já si natloukla koleno do krve, nepřišel na řadu jód nebo peroxid, ale horká voda, mýdlo a obklad z odvaru kolosáče. Když jsem se ale o té zázračné rostlině zmínila komukoli ve městě, každý nechápavě vrtěl hlavou. Musí jít o nějaký místní název, ve skutečnosti se jmenuje jinak. No jo, ale jak? V dostupných knihách jsem to neobjevila, internet neexistoval... Až po mnoha létech jsem víceméně náhodou zjistila, že se jedná o zlatobýl obecný ( Solidago virgaurea). Patří do čeledi hvězdnicovitých, kvete žlutě, je to vytrvalá rostlina a bývá vysoká až přes metr - odtud možná ten lidový název. Každopádně, teď už vím! A vy vězte se mnou, na jaké problémy zabírá kolosáč - pardon, zlatobýl!