Když mi na zahradě cizopasí takové kopřivy nebo vlaštovičník, může mne čert vzít. Já vím, že jsou to užitečné rostliny, ale estetikou moc nehýří. V posledních létech se mi ale odněkud na záhonu objevuje divizna velkokvětá a tu nevyháním. Verbascum densiflorum je totiž potvůrka mazaná, jako kdyby věděla, které místo si vybrat, kde nebude překážet. Před domem jsem kdysi založila vešliký záhon nepravidelného tvaru a tam roste a kvete všechno možné, aby ten kus zahrady od jara do pozdního podzimka vypadal pěkně a upraveně. V kypré provzdušněné půdě se divizně výborně daří, i když odborné prameny uvádějí jako její nejčastější stanoviště navážky, rumiště a skládky. Divizna je bylina dvouletá, první rok mi vyhodí na záhonu stříbřitě plstnaté růžice listů a až v druhém roce z jejich středu vyrazí typická vysokánská lodyha s natěsnanými žlutými kvítky. Ty přímo zbožňují včely a jelikož na jejich bodnutí jsem alergická, jsem vděčná žluté divizně, že je vábí k sobě na záhon a mně že dají pokoj. Krom toho, že stvoly divizny vypadají na záhonu velmi pěkně, jsou mi i k užitku - jejich květy se totiž sbírají a suší. Obsahují silné barvivo, jímž si údajně ženy v dávném Římě barvily vlasy na žluto. Já je používám výhradně k léčebným účelům. Odvarem z květů léčím celou rodinu - hlavně při zánětlivých chorobách průdušek.