Barvínek neboli brčál, Vinca minor, to je plazivá rostlina, kterou bych každému vřele doporučila na zahrádku. Ač se uvádí, že se barvínku nedaří v silně kyselé půdě, tak docela pravda to není. My máme u domu velmi kyselou půdu a tmavozelený brčál tam jen bují. Celé roky mu nevadil ani stín od sousedova ořechu, dnes mu nevadí přímé slunce, když ořech padl a skončil jako palivové dříví. Pravda, ta sytá zeleň poněkud vybledla, ale kvítky jsou stejně fialově modré jako dřív. Údajně existují i rostliny s kvítky výhradně modrými či bílými, pro mne ale barvínek musí mít tu zvláštní barvu kvítků mezi modrou a fialovou, jinak mi připadá jaksi podivný. Brčál tvoří husté koberce, kterými pronikne sotva který plevel, navíc je stále zelený. Obsahuje řadu alkaloidů, takže bych nikomu nedoporučovala se na něm popásat. Ale dříve byla jeho nať hojně využívána v léčitelství. Také byl používán při různých rituálech, například k zažehnávání duchů zemřelých. Já jsem žádné duchy nikdy zaříkávat nezkoušela, ať s barvínkem či bez něj, ale brčál, načechraný a jaksi neučesaný vidím na naší zahradě moc ráda.