Když se na těchto stránkách trochu netradičně zmíním o černém bezu, nemějte mne za šílence. Černý bez, bezinky ( Sambucus Nigra) bych si nikdy dobrovolně nenasadila do zahrady, protože i jestli keř v době květu vypadá impozantně, jindy to žádná parády není. A když kvete, smrdí to jako kočičí čurání. Také pro něj není velkým doporučením, že nejvíc se mu daří na skládkách a rumištích. Bez je ovšem v mnoha směrech velmi užitečný a tak ten jeden keř, který se nám před léty rozrostl na rozhraní se sousedovic pozemky, příliš nehubím. Z jeho květů připravuji rychlou letní limonádu, sušené květy mívám na čaj, kterým rodinu léčím v případě nachlazení, ze zralých plodů je výborný likér, listy používám ve formě zábalu pro maminku při záchvatech revmatismu. Dokonce si stejný zábal chválila, když se jí ozvala ostruha v patě. Někdo čerstvé květy namáčí v těstíčku, smaží na oleji a pojídá, říká se tomu kosmatice. Přiznám se, že k tomuto pokusu jsem nikdy nenašla odvahu, takže jak to chutná, to vám nepovím.