Už je myslím po nich, už nikde v květinářství nevidím prodávat slunečnice, myslím slunečnice roční. A i když se prodávají - hodně draho, mimochodem - nikdy doma ve váze nevydrží dlouho. Kdysi se koupit nedaly. Pokud člověk toužil mít je doma, musel si je buď vypěstovat na zahrádce nebo se prostě dopustit polního pychu a ukrást si pár květů rovnou na jézeďáckém. Přiznávám, že i já jsem párkrát neodolala, ale protože jsem v jádru slušný člověk, později jsem si je raději cíleně pěstovala na vlastním. A do vázy jsem je neřezala! Vyrostly pokaždé statné a veliké, vyšší než kamenný sloupek u vstupní brány. A otáčely se za sluncem, přesně jak je to v té staré písničce. Byl na ně hezký pohled. A ještě víc se mi líbí, když jedu kolem velikého pole plného slunečnic a ony se všechny dívají za svým božstvem. Helianthus annus, jak se jmenují odborně, patří do čeledi hvězdnicovitých. Rod helianthus má asi 70 druhů, ale slunečnice roční jsou z nich největší - umí se vytáhnout až do tří metrů a jejich květ dosahuje průměru 30 centimetrů. Pěstuje se zejména kvůli semenu, které objevíte v prodeji v kdekteré samoobsluze jako potravu pro lidi - a v prodejnách se zvířecími potřebami zase nakoupíte podřadnější kvalitu na dokrmování ptactva v zimním období. Není divu, že je semeno tak ceněné - obsahuje olej, bílkoviny, glyceridy a mnoho dalších užitečných látek, které v potravě výrazně prospívají jak lidem, tak ptactvu.