Chmel otáčivý mne dnes motivuje ke zmínce jen proto, že před nedávnem - a teď jsem v rozpacích. U vinné révy bych řekla"bylo vinobraní". Ale nikdy jsem neslyšela říkat, že bylo chmelobraní. Dokonce ani za dřívějšého režimu, kdy se na veřejnosti leckdy vyjadřoval někdo, kdo neuměl pořádně česky. Vždycky se uvádí termín "sklizeň chmele." Tedy ano, letošní sklizeň chmele je za námi, z toho co vytrousily náklaďáky mám ještě v hale nade dveřmi voňavý věnec a proto jsem si vzpomněla na chmel. Je spřízněný s konopím, z něhož se dělají provazy a ty dva druhy jsou z konopovitých jediné užitečné. Chmelu tradičně říkáme zelené zlato, protože u nás v Čechách dosahuje vysoké kvality a kdo si vzpomene jaké pivo z něj dovedeme vařit...óho! Pěstovat chmel dá ovšem fušku. On se chvíli pne vzhůru k nebesům jako ta pohádková fazole, ale potom potřebuje ke svému růstu oporu. A lidé nejen že musejí zasadit do země silné kůly a vést mezi nimi drátěnnou konstrukci, aby se ten draplavý mizera měl čeho chytit, ještě mu zpočátku musí pomoci, říká se tomu "zavádět chmel". A každý kdo to aspoň jednou dělal ví, že chmel je pravotočivý, každá rostlinka se točí po opoře výhradně doprava. Volně rostoucí chmel si ale poradí a pne se klíďo sám po keřích a stromech někde u vody.