Orobinec širokolistý asi všichni dobře znáte. Dřív rostl snad na okrajích každého blátivého rybníka. Jako malí jsme mu říkali cigára nebo doutníky, protože když ta statná, jasně zelená rostlina vykvete, květenství se těmto tabákovým produktům naprosto dokonale podobá. Vzpomínám si, že jednou na vesnici u babičky kluci donesli orobince velké množství, pár květům odřízli lodyhu i tenkou špičku na vršku a vyrazili na náves, kde je přikládali je ke rtům a předstírali, že kouří. Oknem to zahlédl naivní pan učitel a vyřítil se ven jako torpédo, povykoval a vyhrožoval zápisem do žákovské knížky, ačkoli byla neděle. Uličníci se mu samozřejmě vychechtali, takže se potom dlouho tvářil dost rozpačitě. Dnes už orobinec na rybnících tak často nevidíte. Ale když okolo nějakého rybníka jedu, pořád vidím na jeho okraji orobincový háj, cítím zvláštní vůni blátité vody a slyším křičet vodní ptáky.