Už si nevzpomínám, kdo z kdysi populárních zpěvaček dávno a dávno v písni zvěčnil koukol. A kdybys si vzpomněla, neřeknu. Jestliže ta píseň upadla tak totálně v zapomnění, není asi o co stát, i když pěvkyně je možná dosud populární - nebo dokonce populárnější. Ale koukol polní, drobná a líbezná květinka, ji jistě předčí dlouhověkostí. Pochází z východu, ale svého času se mu u nás nesmírně dařilo! Rolníci ho nenáviděli, protože často protkal jejich obilí svými šedavými stvoly a červeně fialovými květy natolik, že se na malém políčku urodilo z jedlého skoro nic. Později zase z polí skoro vymizel a paradoxně právě v té době ho začaly vykupovat sběrny léčiv. K čemu byl farmaceutickému průmyslu užitečný, na to se mne neptejte, já jsem tuto informaci pouze vyčetla z jedné chytré knihy. Mně se koukol v dětství velice líbil, připomínal mi takzvané "slzičky panny Marie", sbírala jsem si ho do kytice a bylo mi fuk, že se mu lidově říká nejen hodiny, ale také třebas čert!