I když podzim zhola nemiluji, jedno mám na něm ráda. Jeřabiny. Právě v té době dozrávají pěkně do červena a když začnou sychravé mlhavé dny a zejména rána, trsy jeřabin jsou ojíněné a někdy z nich dokonce visí kapky vláhy, jako by ty jednotlivé malvičky plakaly. Jistě ne proto, že jsou plody jeřábu obecného, který patří do čeledi růžovitých. Jeřáb má lichozpeřené listy, obvykle se 7 - 9 jařmy kopinatých, ostře pilovitých lístků. Roste skoro všude - v lesích všeho druhu stejně jako třeba někde na rumišti. Často bývá cíleně vysazován podél veřejných cest a silnic. Plody mívá převážně trpké, ale pěstují se i sladkoplodé odrůdy. S jeřábů se sbírají právě jen plody a to koncem srpna a v září. Mají značnou zásobu vitamínů, působí močopudně, trochu projímavě a také stahují. Používají se i při revmatismu. Buď lze užívat přímo čerstvou vymačkanou šťávu z bobulí, nebo zavařeninu. Ta se připravuje tak, že se 1 kg jeřabin svaří s 0,5 kg. cukru. To ovšem hovořím o sladkých plodech. Z planých se vyrábí pouze likér, takzvaná "jeřabinka" Ten je možná chutný, ale v léčitelství se rozhodně neuplatní.