Dnes se jim všem šmahem říká chryzantémy. Za mého dětství to byly listopadky. V obchodech s květinami je nikdo nepotkal, své místo měly až okolo svátku Dušiček u hřbitovů. Mně to vždycky připadalo nespavedlivé . Tak krásné, různobarevné květy, odsouzené sloužit jen pro slávu zemřelých. Vím, že se říká "o mrtvých jen dobře", ale to není důvod, aby oni jediní měli propachtovaný i půvab z posledních kvítků končícího roku! Naštěstí jsem dočkala změny. I když není zase až tak daleko doba, kdy jsem byla ještě jako mladá holka vyslána do květinářství, abych za celý kolektiv objednala kytici pro uctění kulatých narozenin našeho šéfa. "Tyhle ale ne, to by vypadalo, jako byste mu přáli funus," pokárala mne ne štíhlá žena za pultem, když si všimla, že pošilhávám nejvíc po veliké váze s obřími žlutými chyzantémami. Nedávno jsem slavila padesát. Dostala jsem obří kytku z kosmatých růžových chryzantém. Jen nejstarší kolegyňka mi při objetí zašeptala :"Promiň, není to jako pohřební kvítí? Víš, zvítězila většina a holky říkaly... " Já jsem ráda, že mám kolem sebe mladý kolektiv. Jsem ráda, že chryzantémy (nebo listopadky) nevidí jako pohřební kvítí! Protože nic takového ve skutečnosti ani nejsou!