"Jetelíčku jeteli, kde jsi?" provolávaly jsme s děvčaty jako malé holky na louce a pokud měl naší tlupu na starosti obhroublý pradědeček kamarádky Zuzky, zabafal ze smrduté dýmky přímo k modrým nebesům a zpěvavě doplňoval: "V pr...i!" My holky jsme se tomu vždycky děsně chichotaly a i když naši rodiče věděli, co je Zuzčin praděda zač, měl na tu sprosťárnu polehčující okolnost, že snad ještě kdysi za první republiky sloužil u dragounů a ti byli svými výrazy vyhlášení! A také kdo by kde v létech šedesátých sehnal na hlídání zadarmo jinak naprosto spolehlivou a oddanou osobu?! My, dívky, jsme přímo vzývaly jetel plazivý, z něhož se daly plést vonné věnečky do vlasů nám i našich panenek a který nám učaroval svými jasně zelenými trojlístky! Navíc nám Zuzčin pradědeček Abrahám nakukal, že která najde na jetelíčku místo trojlistu čtyřlístek, bude celý život šťastná! To mu zajistilo celé dlouhé dny blaženého nicnedělání, neboť my jsme se plazily po louce víc než ten jetel a snažily se na ní najít jediný světlezelený čtyřlístek, zatímco pradědeček se válel na kostkované dece, nastrkoval sluníčku nahaté vystouplé panděro a slastně spal. Čtyřlístek jsme na jeteli nenašly nikdy, zato jsme se po létech poučily, že jetel plazivý je typickou českou rostlinou, lze ho nalézt téměř všude a to je dobře, protože z něj nejraději čerpají svoji výživu pilné včelky! Jen člověka, který je v tu chvíli náhodou ušlápne při hostině, nekompromisně bodnou. A za to je vlastně nelze ani odsoudit, každý si přeje mít při jídle klid!

Což se samozřejmě neobešlo bez podvodů, vzpomínám na Dášu, která několikrát přilepila k základnímu trojlistu lísteček navíc tak důmyslně, že to ani bafající pradědeček nedokázal hned odhalit.