Když jsem ještě jako malá chodila často s rodinou na procházku na Vyšehrad, vždycky na jaře jsem číhala, až vyšehradská skála za muzeem vykvete ostře žlutými trsy. Naši měli co mne hlídat, abych se tam v trochu dorostlejším věku nevrhla a neskončila přitom méně šťastrně než Horymír, tak se tam raději jednou proplížil táta a kousk toho žlutého divu přinesl na ukázku. Doma jsme potom podle knihy zjistili, že je to tařice skalní (Allysum saxatile). Skalní proto, že skutečně nejraději roste ve skalních štěrbinách, právě jako na tom Vyšehradě nad Vltavou. Tařic je asi stopadesát druhů, po létech jsem si na chalupě budovala skalku a jeden ten druh jsem tam také vysadila. Je to vděčná rostlinka, když jsem ji později začala rozesazovat z velikého trsu, ukázalo se, že je ochotná bujet i v polostínu - tam má ovšem méně vyzývavý vzrůst a barvou trochu šetří, není tak závratně zlatá, jako na přímém slunci. Také do suché zídky jsem dala kousek - a má se tam dobře,