Pravda je, že teď je na naší zahradě pusto. I když neustále ještě shrabuji listí, zdá se, jako by se nějak rozmnožovalo a trávník pod ním je ovadlý a nevábný. Jenomže když je pěkný a hustý a smaragdově zelený, zase se v koutech zahrady drží mezi ním různý plevel. Čert mně může vzít, když najdu zase novou pampelišku nebo koberec sedmikrás či kozí pysk, ale že nám v jednom rohu docela slušně bují i bolehlav plamatý, to si volá o pomstu. Kdybych chtěla trávit ve stylu Sokratově, měla bych materiál nějmíň pro celé menší město. Conium maculatum nemá v sobě nic dobrého, jegho červeně nachové skvrny na lodyze jako by už i neinformovanému sdělovaly, že ta divná, nehezká a rozvětvená rostlina je zlá a zlá a zlá. Přitom patří mezi mrkvovité a zkuste si třeba bez kmínu nebo fenyklu představit některá jídla? Ale okořeňte si omylem bolehlavem a máte jistotu, že putujete stejnou cestou za Sokratem, rostlina má v sobě hned pět nebezpečných jedů!