Nejsem si zcela jistá, zda v ráji skutečně měli jabloň a jablka, ale co tam jistě růst muselo byly růže. Růže je totiž zcela jistě dílo andělské i ďábelské. Vůně, vzhled, hebkost okvětních lístků nutně musí mít ve svém popisu práce Pánbůh. Ale co se trnů dotýká, tu ďábel jistě vystrkoval někde všetečně rohy a radostně si mnul kopýtka. Dnes je na světě spousta druhů růží - a trny mají dosud všechny. Čajové, polyantky, hybridy, růže miniaturní, zakrské i skalkové, růže popínavé. Všechny vás, vážení, zraní svými trny, když se do nich zamilujete a vysadíte si je okolo svých domů, chat a chalup. Navíc je nutné je po celou sezónu hnojit, neboť růže snad přehnojit ani nejde - a na zimu je sestříhávat a pečlivě zakrývat jejich kořenový bal vrstvou kompostu a chvojí. Prostě, práce jako na kostele! A ty růžičky, sladké a půvabné, vám při vší té manipulaci rvou svými trny ruce a když se jim pokorně plazíte kolem kořenů, usilují o vaše zdrásané tváře! ČLověk by nejraději zvolal "Mordyjé, co mi za tohle stojí?" Ale vždycky nakonec mlčí, při pomyšlení na krásné květy a jemnou růžovou vůni!