Já vím, že jsme ještě ani neoslavili Vánoce a jestliže tu připomenu rostlinku jarní, nezbláznila jsem se, to se pouze tolik těším na jaro, že bych pro ně i ty Vánoce přeskočila. Bledula jarní, Leucojum vernum, se objevuje na záhoncích ještě zasypaných sněhem. Vapadá to, jako by také měla zimy plné zuby a pospíchala za sluníčkem. Z podzemní cibulky napřed vyrazí na povrch zelené lístečky jako špičičky maličkých oušek zelených zajíčků, ale zajíčkové z toho nevyrostou, takhle kouzlit uměli jen v seriálu Arabella. Brzy jsou na záhonku opravdu dlouhé úzké lístečky a mezi nimi dlouhý štíhlý stvol, nesoucí poupě. Z něj se během několika dnů vytvoří veliký zvonkovitý bílý květ. Nevím proč, ale zdá se mi, že bledule v posledních létech vídám na jarních záhoncích méně často než sněženky, které jsou nižší a jejich květy menší. Nevím, proč tomu tak je, nikde jsem nečetla, že by třeba sněženky byly pro pěstování vhodnější nebo proti něčemu odolnější, ale prostě to tak je. Možná je to zase nějaký módní trend, který na bledule poněkud zanevřel. Nebylo by divu, jsou to typické jarní kvítky našich babiček a prababiček. A ty jim také s porozumněním říkaly blednivka - nebo něžně: koukořička!