Když si tak člověk čte v nějaké knize o rostlinách, některé jejich názvy znějí skoro jako zaklínadla. Co taková tetlucha či kontryhel nebo popenec břečťanolistý? Nezní vám to dost čarodějně? No, on stačí takový název průtržník lysý! A vzhledem tahle rostlinka také není nic moc. Je droboučká, má světlounce zelenou lodyhu tak slaboučku, že se ani napřímit neumí, jen se tak plazí. Nejraději roste tam, kde je písek, u břehů rybníků, potoků a řek, průtržník je ale ochoten se klidně uchytit třeba i na hromadě kamení. A z tak mizerného podkladu toho dovede hodně vytěžit. Je totiž léčivý. V čem tkví jeho dobré vlastnosti jsem se nikde nedočetla, ale ještě za mého dětství jej sběrny léčivek vykupovaly prakticky v neomezeném množství. Latinsky se nazývá Herniarie glabra, ale lidově se mu říká třeba husí mýdlo nebo také stozrno. To je docela výstižní, na jeho tenkých lodyhách se vedle nijakých lístečků vyskytují shluky drobných kvítků v podobě malých zelených zrnéček.